Měsíční sloupek Ivany Tykač: Zatím o tom, že bude přepychem rozsvícená žárovka, vtipkujeme. Ale…

Dokud vymýšlíme legrácky, zdá se, že nás momentální situace nerozhazuje. Ale vždycky může nastat situace, kdy nám úsměv zamrzne. V oblasti cen energií se zdá, že se ten okamžik blíží mílovými kroky. A zamrznout nám pak může nejen úsměv.

Sílící ekologické snahy o zmírnění dopadů globálního oteplování jsou populární. Většina lidí by asi odpověděla, že se jim zamlouvají. Já používám heslo: „Všichni přece chceme dýchat čistý vzduch.“ Pokud by však padla otázka, zda počítají s důsledkem v podobě razantního zvýšení ceny energií a s tím, že se elektřina stane přepychem, nejspíš by váhali. Hodně lidí se domnívá, že nejlepším řešením je pštrosí politika (strčíme hlavu do písku a počkáme, až to přejde). A přitom cenově nedosažitelná elektřina pro více než 30% populace je projevem energetické chudoby, která se vkrádá i do české společnosti. Pokud jste pamětníkem jako já a navštívili jste v 80. letech například Rumunsko, možná si vzpomenete na pro nás nepředstavitelnou chudobu – včetně té energetické. K svícení šlo používat jen žárovky o síle 40 Wattů, v noci se elektřina vypínala. Pralo se na valše a vaření na kamnech trvalo celý den. Tuto neplacenou práci vykonávaly ženy. Možnost opakování podobné situace v Evropě o 50 let později není poplašná zpráva, ale při přístupu k „zelené“ politice a tempu růstu cen energií spíš možný scénář. Elektro pomocníci se především pro nás ženy stali samozřejmostí a nové situaci bychom se přizpůsobovaly těžko. Znamenalo by to bezprecedentní snížení životní úrovně. A já se ptám, kdo by byl touto situací nejvíce postižený? Největší riziko hrozí samoživitelkám, seniorům a mladým rodinám s dětmi. Každé zdražení je pro ně bolestné. Nárůst cen energií je přitom realitou. Akceleroval ho pád skupiny BOHEMIA ENERGY, která měla 900 tisíc klientů. Nikdo z nich nezůstane bez elektřiny. Energii zabezpečí tzv. dodavatelé poslední instance ČEZ, PRE a EON, kteří ovšem nabízejí smlouvy za 2,5násobek původní ceny. Není se čemu divit, elektřina se opravdu za tyto ceny obchoduje. Pokud domácnost dosud platila za energie 3 tisíce, teď to bude 7500 Kč. Domácnost s maminkou na mateřské v pronajatém bytě či s hypotékou a středním příjmem může zdražení sice rozkolísat, ale pro sólo rodiče či seniory bude placení účtů fatální. Tyto výdaje je mohou přivést do dluhové pasti. Rodina přijde o bydlení a v lepším případě skončí u rodičů, v horším na ubytovně či v azylovém domě, a v tom nejhorším děti v dětském domově. A rodina se rozpadne, protože vyprostit se z této krize je nad lidské síly. Jak bych se jako samoživitelka zachovala já? Napadla mě alternativní myšlenka – odběr energií prostě zrušit. Vařit a topit propanbutanovou bombou jako o prázdninách v kempu a spát v jedné posteli jako ve stanu. Večery trávit při svíčkách. Vyprat si v laundromatu. A mobil a počítač? Asi bych požádala zaměstnavatele o benefit – nabít si pro ně v práci energetickou banku. Možná bych i přesvědčila děti, že je to prima hra, ale neznala bych odpověď na otázku, kdy už to skončí. Jsme konzumní společnost zvyklá na nadstandardní spotřebu. Kdo z nás bude chtít celoročně žít v kempu? Možná mám moc bujnou fantazii. Ale v době pandemie byly ceny plynu a energie minimální, a dnes trhají rekordy. Je to přirozené, pandemie utlumila spotřebu a s jejím ústupem dochází k raketovému nárůstu poptávky. Pan Timermans z Evropské komise, odpovědný za Zelenou dohodu, má pravdu, že současné vysoké ceny jsou vyvolány vysokou poptávkou. Ale i když bude třeba plynu za rok a půl dost, dojde k omezení dalších zdrojů energie. Co se stane, až Německo za tři měsíce vypne jádro, v centrální Evropě zavřeme fosilní zdroje a nebudeme mít vybudovanou náhradu? Kolik pak bude elektřina stát? Neměli bychom si nejdříve připravit nové zdroje energie, a teprve pak všechny ty špinavé vypnout? Nejsem odborník. Jen se mi jako praktické ženě nechce nejdříve vyhodit boty, a pak chodit bosa v mrazu do doby, než si seženu nové, a to za situace, kdy žádné nové na trhu nejsou.