Měsíční sloupek Ivany Tykač: Nejde jenom o dárky pod stromečkem

Koncem října jsem se vracela do Svatého Mořice, kde s rodinou už dvanáct let střídavě bydlíme, na svou už několikátou operaci nohy. Tu jsem si před třemi lety komplikovaně zlomila, když jsem neuposlechla svou vlastní radu „Nesedej na půjčeného koně, protože nikdy nevíš, jak se mu budeš líbit.“ Já jsem se očividně vypůjčenému koni nelíbila, a přestože jezdím od dětství, ze hřbetu mě sundal velmi rychle.

Odlétala jsem z pestrobarevné Prahy, kde nádherný podzim vrcholil sluncem nasvícenými kolážemi listů od zelené, žluté přes oranžovou až hnědou. V Mořici jsem nastoupila do taxíku a po několika minutách jízdy mi došlo, že je všude kolem mne nejméně půl metru sněhu. V Mořici jsem na zasněženou krajinu zvyklá, a tak mne na konci října samozřejmě vůbec nepřekvapila, ale já jsem podvědomě čekala podzim. Sníh a sněžná děla na kopcích mi připomněla, že se rychle blíží Vánoce. Svátky, které u nás jen pro nejužší rodinu znamenají dárky pro patnáct lidí. My máme štěstí, že dárky bez problému koupit můžeme, ale vymyslet každý rok něco originálního, to je oříšek. Už několik let se s mužem snažíme dárky k Vánocům zrušit. Přesvědčujeme sebe i děti, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody, kdy trávíme společně čas a zapomínáme na vše ostatní. Už to samotné je přece radost, a tudíž si nemusíme nic dávat. Obzvlášť v kontextu faktu, že si každý koupí během roku to, co potřebuje. Omezili jsme tedy aspoň počet dárků. Proti tomu ovšem protestovaly nejmladší dcery, a nakonec dostaly výjimku. Jim může každý koupit, co chce, jsou to pořád malé děti. Po prvních Vánocích, kdy jsme počet dárků omezili na tři kusy pro dospělé, jsme jejich počet ještě o jeden snížili. Jenže i takové zjednodušení má svůj háček. Pokud mám vybrat jen dva, měly by to být dárky, které potěší a budou mít přesah. Štěně, kotě nebo kurz paraglidingu či vaření nejde kupovat donekonečna. K nejúspěšnějším dárkům v naší rodině patří předplatné na hlídání psů nebo otevřená letenka. Samozřejmě potěší knihy přesně podle vkusu obdarovaného. Nejlepší dárky nejsou zákonitě ty nejdražší. Před třemi lety našla jedna z mých starších dcer pod stromečkem nejoriginálnější dárek v historii našich Vánoc. Byla to obálka s voucherem na tři dávky koňského spermatu – hřebec XY s velkými sportovními úspěchy. Nikdy nezapomenu na překvapený obličej jejího partnera, kterému voucher podstrčila k přečtení. Kolem tohoto dárku bylo ohromně veselo a stal se okamžitě hitem Vánoc a následně celého roku. Dcera dárek předala své kobyle a všichni jsme byli nervózní, zda kobyla zabřezne. Po čtyřech měsících jsme mohli oslavit první etapu – hříbě bylo na cestě. Vzhledem k tomu, že sperma bylo opravdu prestižní, celé těhotenství bylo sledované, jak kdyby se jednalo o královnu ze Sáby. Ani kolem mých těhotenství snad nebylo tolik povyku jako kolem našeho prvního hříběte. Čekání, zda se přírodě podaří vše, jak má, nás stresovalo i stmelovalo. Po dalších sedmi měsících přišel den D a v naší domácí stáji se lehce narodila černá krasavice Mercedes GT. Celá rodina se jezdila na malou krásku dívat. Dnes jsou Mercedes dva roky, je ve výcviku a její maminka čeká po druhé dávce našeho dárku další hříbě. Věříme, že vše zase dobře dopadne, a opět jsme ve šťastném očekávání. Ačkoli to zní jako klišé, já raději dárky dávám, než dostávám. Těším se z radosti obdarovaného. Úspěšné dárky ale zároveň zavazují. Není snadné pokaždé vymyslet hit, a tak se i letos snažím do procesu vymýšlení dárků zatáhnout každého člena rodiny. Obešla jsem je a zjistila, že letos kromě nejmladších dětí nikdo nic nechce. Slyším kolem sebe: „Nic nekupuj, budeme společně vařit a povídat si.“ Ovlivňují je události posledních týdnů, kdy se ukazuje, že pro velkou skupinu našich spoluobčanů nebude problém dárky vymyslet, ale především je zaplatit. Pandemie covidu nám změnila způsob života a trávení času, ale ne k horšímu. Máme zřetelněji nastavené priority a daleko lépe rozlišujeme mezi kvantitou a kvalitou a já si přeji, aby tento proces pokračoval a nehledali jsme úspěch v růstu, ale v prožívání. Jsem ráda, že žiju s nezávislými lidmi, kteří mají vášeň pro svou práci, pro své zájmy a zajímají se o potřeby druhých lidí. Nepotřebují se podřizovat diktátu konzumu Vánoc, a to je pro mne ten nejlepší vánoční dárek. Přeji všem, aby jejich sebemenší dárek, darovaný s láskou, potěšil, a všichni jsme prožili ničím nerušené, pospolité Vánoce a přehoupli se do roku 2022.