Měsíční sloupek Ivany Tykač

Prázdniny. Toto slovo podvědomě vyvolává slast. Evokuje sladké nicnedělání, slunce, vodu a smích. Myslím, že neexistuje jiné školní slovo, pro které by děti dosud nevymyslely žádný posměšný, nebo dokonce hanlivý výraz, a to je podle mě jasný důkaz, jak posvátnou úctu děti k prázdninám od nepaměti chovají. A je jisté, že i učitelé se prázdnin nemohou dočkat podobně jako jejich chovanci. Náročný školní rok jsme všichni zdárně přežili, a to i přesto, že nám všem přinesl plno nečekaných překážek v podobě covidu a lockdownů, i mnoho velkých výzev při distanční výuce. Už jen za to všechno si všichni zasloužíme pořádný odpočinek.

I já jako rodič se na prázdniny nezřízeně těším. Je konec rannímu vstávání, nervákům se stíháním začátku vyučování a dohánění úkolů. Ale už nejméně dva měsíce před koncem školního roku se každoročně začínám rozhlížet, jak své děti ty dva měsíce zabavím. Co si počít se školákem přes léto, řešíme každoročně všichni. Dva měsíce prázdnin jsou přeci jen poměrně dlouhá doba na to, zajistit našim ratolestem program od rána do večera a pokud možno přitom nepřijít o práci a upřímně řečeno i o zdravý rozum. A pro rodiče samoživitele se prázdniny dokonce často stávají noční můrou. V době mého dětství a posléze v době dětství mé dospělé dcery řada z nás v létě spoléhala na pomoc prarodičů. Sama jsem jako dítě trávila velkou část prázdnin právě s dědečkem. Popravdě, staral se o mne celý rok, ale prázdniny, ty byly naše. Žádné omezování, dlouhé výlety do okolí, do lesů a k rybníku. Táboření v lese u potoka, a navíc zcela bez řečí, na rozdíl od mých věčně zaneprázdněných rodičů, bral s sebou moji pražskou kamarádku. A těch příběhů z jeho života, z první světové války či druhé, to byl seriál o mnoha dílech. Netflix se mu nemohl vyrovnat. Navíc děda báječně vařil a jeho polévky, sice více kořeněné, než bylo pro dítě zdrávo, chutnaly naprosto báječně. Dodnes ho obdivuji za jeho schopnost mne motivovat k práci. Když se dnes ohlédnu, tak ani nemohu uvěřit, kolik záhonů jsme spolu za den vypleli, kolik rybízu natrhali a co zavařenin vyrobili. Z jeho životních příběhů a zkušeností čerpám celý svůj život.

Jenže vitálních babiček a dědečků je čím dál tím méně. Může za to stále rostoucí průměrný věk maminek, spolu s ním se pak úměrně zvyšuje také stáří našich prarodičů a s tím i jejich schopnost postarat se o naše školáky v době letních prázdnin. Zkrátka, jak stárnou maminky, stárnou i babičky, a ne každá z nich už je natolik fit, abychom jim mohli svěřit čiperná vnoučátka. A tak je především pro rodiče, kteří zůstali na všechno sami, období prázdnin velice náročné a většina z nich se musí uchýlit k tomu, že jejich děti zůstávají doma. Nejedou na zahraniční dovolenou k moři, neprožijí čas s partou kamarádů na táboře, ale musí se spokojit s pobytem mezi zdmi paneláků či v lepším případě venku na hřišti, zatímco utahaný rodič je z práce kontroluje, zda jsou v pořádku a nevisí celý den na wifi. 

Ale i když by se mohlo zdát, že o prázdninách se nůžky sociální nerovnosti mezi jednotlivými rodinami a především dětmi rozevírají nápadněji než po zbytek roku, přesto se v tom všem dá nalézt pozitivní zrnko naděje. Prázdniny přece nemusíme pojmout jako plánovací kalendář, kde je nutné beze zbytku naplnit každé políčko. Stále více psychologů poukazuje na to, že čas a prostor pro hraní, který si vytvářejí samy děti, je pro ně velmi důležitý. A protože jsme si zvykli čas našim dětem organizovat od rána do večera, možná jsou právě prázdniny to nejlepší období, kdy sundat nohu z plynu.

To nejcennější, co můžeme my rodiče dětem (nejen) o prázdninách dát, je čas a není tolik důležité, kde ho trávíme. Máme mnoho možností, které nestojí prakticky nic. Projít se do lesa, přespat pod širákem, navštívit společně tetu, co bydlí na druhém konci republiky nebo si konečně v klidu uvařit oblíbené jídlo a pustit rodinný film. Ale nejdůležitější ze všeho je pro děti naše pozornost. Plně se soustředit jen na ně. Na to, co nám vyprávějí, co nám svým vyprávěním sdělují či proč s námi mlčí. Soustředěná pozornost, nerušená vyklepáváním SMS v telefonu či sjížděním mailů, je hodnota, která naše děti utvrzuje o jejich vlastní hodnotě. Je to vklad do jejich budoucnosti. Taková soustředěná hodinka denně leckdy znamená pro dítě víc než čtrnáct dní na Maledivách. A pak už můžeme dětem nechat prostor pro volnou hru. Čas, který děti tráví se svými vrstevníky klidně někde na plácku za domem, i čas, o kterém si budou rozhodovat zcela samy, je pro ně nesmírně důležitý a jednou se jim bude hodit, když se už teď naučí, jak s ním naložit. 

Letos budou prázdniny v naší zemi jiné. Budeme je trávit s desetitisíci dětí z Ukrajiny, které si je zcela určitě ještě před pár měsíci představovaly zcela jinak. Teď jsou v cizí zemi, většinou jen s maminkami, zatímco jejich otcové brání jejich města a vesnice se zbraní v ruce. Musejí se učit cizí jazyk, aby v září mohly nastoupit do našich škol. Nemají před sebou jistotu, že se vrátí do svých domovů. Válka na Ukrajině nejspíš potrvá ještě velmi dlouho a bude zničeno mnoho bytů, domů a škol, do kterých by se vrátit mohly. Věřím, že v naší solidaritě dokážeme vytrvat a i tyto děti si budou moct prázdniny s naší pomocí užít.

Již staří Řekové a Římané znali blahodárný vliv prázdnin, který od nepaměti jako nerozlučný přítel doprovází školní instituci. Ano, bez školy by nebylo prázdnin. A prázdniny bez školy ztrácí smysl. Řecký pojem pro prázdniny διακοπές znamená přerušení, vypnutí, odříznutí, v moderní řečtině taky zastavení či přestávku. Tak ať už se Vaše prázdniny odehrají doma, či někde daleko na cestách, nechť vám přinesou hlavně úlevu od povinností a příjemný čas, strávený s vašimi nejbližšími.

Ivana Tykač, 1. července 2022

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.