Měsíční sloupek Ivany Tykač

Celý svět je plný ostrých názorových střetů. Konzervativci v Americe se přou s woke aktivisty. Zastánci potratů se nenávidí s jejich odpůrci. Demonstranti v Peru umírají při policejních zásazích, protože chtějí odstoupení prezidentky. Rusové bombardují a střílejí Ukrajince, protože si myslí, že jim má patřit všechno území, kde se mluví, nebo historicky mluvilo, rusky. Greta Thunbergová se pere s policisty, kteří vyklízejí obec Luetzerath kvůli těžbě uhlí. Tálibán omezuje práva žen, íránská teokratická policie ženy rovnou zabíjí. Moderní svět je bohužel plný politických, náboženských nebo názorových konfliktů. V některých jde o život, v jiných o budoucnost a v některých „jenom“ o funkce.

Když si dnes volíme nového prezidenta, nevybíráme filosofa, který bude cestovat po světě a sbírat čestné doktoráty. Ta doba je už skoro třicet let pryč. Vybíráme někoho, kdo uspěje ve fragmentovaném světě plném konfrontací. Někoho, kdo převezme rozdělenou zemi, na jejímž rozdělení se ve volební kampani sám podílel. Ať už z jedné, nebo z druhé strany. Někoho, kdo nebude v předvolebním klání v defenzivě, ale bude umět dostat na svou stranu většinu voličů i ve zjitřené atmosféře, která jednotě společnosti neprospívá. Země nemůže být jednotná, když její značná část chodí k volbám marně, protože jejich hlasy propadnou, nebo se jejich zástupci nemohou podílet na správě státu, který je postupně nechává padat stále níže. Teplo a světlo se stává pro celé skupiny obyvatel luxusem. Není kam jít, když bolí zuby. Není čím srazit horečku, když dítě onemocní. Není čím léčit infekci, protože chybí dostatek antibiotik. A přijdou horší omezení – možná už brzy budeme kromě výrobních podniků platit emisní povolenky za topení v kamnech na chalupě nebo za individuální dopravu. A to všechno v době, kdy by měl jet průmysl naplno, protože pár set kilometrů od našich hranic zuří největší konflikt od 2. světové války, který tvrdě dopadá na naši ekonomiku.

Útoky na kandidáty na prezidenta začaly být ostré, agresivní a osobní až se zavedením přímé volby. Řada lidí dnes zpytuje své svědomí, jestli prosazovali správnou věc. Volba Parlamentem se neobešla bez problémů, ale polarizace společnosti byla minimální. Byly to jen hrátky v malostranských palácích, případně ve Vladislavském sále Pražského Hradu. Ano, vždy je provázela určitá míra nechutností, ale kromě zasvěcených se o nich větší množství lidí nedovědělo. Kandidáti nemuseli čelit osobním útokům, vysvětlovat často nafouknutá obvinění, obhajovat se jako před soudem. V současné prezidentské kampani utrpěli finalisté zásadní šrámy, s nimiž se v případě vítězství budou muset vyrovnávat asi celou dobu pobytu na Hradě.

Václav Havel byl po revoluci prvním a posledním prezidentem, který zcela prokazatelně vystupoval proti komunistickému režimu. Byl představitelem morálních hodnot, které od prezidenta očekávám. Od první prezidentské volby uběhlo 33 let. Bylo opravdu nutné dostat se do situace, že po třech desetiletích bude se stoprocentní pravděpodobností na Hradě sedět bývalý komunista? Copak se nenašel žádný kandidát s neposkvrněnou minulostí, jenž nevzešel z komunistického podhoubí? Neexistuje v dnešní době kandidát s morálním kreditem akceptovatelným většinovou společnosti?

Kterému kandidátovi svůj hlas hodit? Co nám který z nich nabízí? O Andreji Babišovi toho víme hodně. Bývalý ministr financí a předseda vlády působí ve veřejném prostoru dlouhé roky a jeho konání je dlouhodobě pod drobnohledem společnosti a soudů. Ano, je to kontroverzní a složitá osobnost, ale víme, co můžeme čekat. Není tu nejistota z neznáma, kterou přináší nová postava na scéně − Petr Pavel. A to navíc ve velmi turbulentní době. Petr Pavel nebyl dlouhodobě podroben kritice společnosti, protože se českého veřejného života neúčastnil. Jeho heslo Klid a řád mne osobně mate. Co si mám pod pojmem “řád” představit? Každý z nás má jinou percepci vjemů. Je to socialistický řád s vidinou postupného přechodu k řádu komunistickému tak, jak nás to učili ve škole, což si pamatuje moje generace? Nebo řád ve smyslu drilu jako na vojenském cvičišti? Nebo je to řád ve smyslu grafu plánování životních mezníků a následných pozitiv z filmu Jak básníkům chutná život?

Chápu lidi, kteří si v této přímé prezidentské volbě prostě nedokážou vybrat a kteří jsou přesvědčeni, že bude lepší zůstat doma. A této šarády se neúčastnit. I já se budu do poslední chvíle zamýšlet nad tím, který z kandidátů více přispěje k lepší budoucnosti našich dětí.

Ivana Tykač

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.